Taky jste měli celý rok tak napilno? No jo, konec prosince. Už je tu zase ten správný čas se zastavit, v klidu popít horkého nápoje, něco dobrého zakousnout (třeba krekry) a něco zajímavého si přečíst. Poslyšte, znáte už špaldovou mouku?

Píšu o ní v aktuálním Apetitu (01/2012), jenže jsem se tak rozšoupla, že to všechno na jednu dvoustranu nešlo otisknout. Tak si zbytek přečtěte tady.

Lehce i pro celiaky

Co v článku nezaznívá dostatečně je, že špaldová mouka není úplně bezlepková. Jen obsahuje kvalitní lepek a údajně je tolerována i řadou osob trpících alergií na lepek (nikoliv celiakií). Kdo se s celiakií ještě nesetkal, chodí s klapkami na očích a uších zároveň. Bezlepková dieta je stále více omílané téma. A právem. Ve vašem sousedství najdete hned několik celiaků, jen se poptejte.

Ale stejně je o lepku slyšet nejvíc ve zdravovýživových kruzích. Ten bezlepkový hluk dost dobře nedolehne tam, kam chodí převážná většina strávníků nakupovat. Není tam slyšet a navíc to tam obvykle pěkně voní. To když super-hyper rozpékají polotovarové pečivo, aby pod obchodnickou rouškou naše smysly dostatečně chuťově naladili. Víte vlastně na co nás to lákají? Máte tušení o složení chleba, který tak rádi v sámošce kupujete?

Co skrývá etiketa

Když není slyšet, nezbývá, než mluvit nahlas. Nebo raději rovnou křičet, že bílá pšeničná mouka je potvora, co se z ní za mohutné konzumace stává tichý zabiják. Nevolnost po jídle, zvracení, průjmy, nevysvětlitelný úbytek na váze, zástava růstu, opakované infekce a virózy… jen část toho, co může každodenní příval bílého pečiva vašemu tělu udělat. A teď si představte, co se děje, když k tomu přidáte pár nevhodných éček. Je obdivuhodné, kolik surovin je podle jistých pekárenských technologií nutné použít k výrobě jedné běžné buchty.

Pokrok je metla lidstva

Pšenice špalda (Triticum spelta) je jednou z nejstarších kulturních obilnin, které předcházely jen pšenice dvouzrnka a jednozrnka. Aby se ze zrna stala mouka, prochází mletím. V dřívějších dobách se zrno mlelo celé, obsahovalo tedy i klíček. Při opakovaném mletí a za použití dalšího čištění, je výsledkem mouka bílá – tu běžně kupujete, téměř bez vitamínů, minerálů, vlákniny a mastných kyselin, kterými příroda obdařila dnes tak nežádoucí slupku. Celozrnná mouka oproti tomu prochází minimálními úpravami. Díky tomu si zachovává zbytky klíčků i slupek a s tím i zdraví prospěšné látky.

Pokrok je metla lidstva a tak s postupem času bylo snahou obchodníků získat co nejbělejší mouku, která dlouho vydrží. Začalo se mlít na železných a dnes ocelových mlýnech takovým způsobem, že se zrno obrousí – zbaví obalové vrstvy a klíčku. Ze zrna pak zůstane moučné jádro, které se mele na bílou mouku. Bílá mouka je oproti celozrnné ochuzena řádově o 60% vápníku, 76% železa, 85% hořčíku, 78% zinku, 77 % vitamínu B1, 80% vitamínu B2, 86% vitamínu E. Dost děsivá bilance, co tedy pro naše tělo ze zrna zbyde?

Cukr na houpačce

Celé zrno obsahuje polysacharidy (složité cukry), které se uvolňují do krve pomalu a postupně během celého zažívání. To zajišťuje stálou hladinu krevního cukru, která je mimo jiné důležitá pro pohodový pocit po jídle.

Jednoduché cukry z bílé mouky se přímo do krve vstřebávají hned na počátku zažívání. Výsledkem je kolísání hladiny cukru v krvi (stejně funguje i trávení bílého cukru), což může vést k vyčerpávání slinivky, k častějšímu podráždění ale i k překyselení organizmu. Dostavit se může kolísání nálad, neklid, bolesti hlavy či nespavost.

Co se špaldou doma

Doma si ze špaldovky peču ráda chleba v domácí pekárně. Chutná skvěle a přitom mu stačí málo: použít správný poměr mouky, přidat kapku olivového oleje, štědrou špetku soli (vzpomínáte na povídání díl o soli?), něco málo sladila (já javorový sirup), správně odstátou vodu a sušené kvasnice samozřejmě. K tomu patří jedno zaklínadlo co se zhmotnilo do sušených rajčat naložených v oleji. Naládujete všechno do pekárny a pak už ji jen necháte pracovat. Škoda, že ta moje nezvládá práci s kváskem. Kvásek si musím nechat na ruční hnětení a až se toho domácího pečení chleba dostatečně nabažím, něco vám o tom napíšu.

V mé poslední anketě jste jednoznačně za mazacího favorita na pečivo prohlásili máslo (získalo 63%). To je přesně to správné mazadlo na chleba. Zkusili jste si už vyrobit své vlastní máslo? Mixujete smetanu ke šlehání tak dlouho, dokud se neoddělí tuk od syrovátky, propláchnete a máte hotovo. Ochutíte jej oblíbenými bylinkami a třeba i osolíte, namažte na chleba a jen tak ukusujte.

Báječné, viďte.

The post Špaldová mouka v Apetitu appeared first on Veruska.cz.

Vánoce voní vanilkou, souhlasíte? Ještě v lednici nemáte svůj vlastní vanilkový extrakt? No tak honem, ať jej stihnete vyrobit do Vánoc. 

V původním textu článku do Apetitu 12/2011 jsem se navezla do průmyslového „vanilkového pudinku“, protože mi vadí, že vůbec není vanilkový. Text o hromádce uměle ovoněného kukuřičného škrobu s trochou barviva se v článku tak úplně neobjevil, ale původní myšlenka stejně nezapadla – čest Šárce, editorce. Podle mě je na čase osvobodit vanilku ze žlutého zajetí a začít ji spojovat s její PRAVOU BARVOU. Tak tedy… vítejte v černém království.

Kdepak černém, vlastně půvabně hnědavém, když kouknete do jaké barvy se doluhoval můj dvouměsíční extrakt. Lusky je ideální naložit na zhruba DVA MĚSÍCE.

Největší úlet v článku jsem si dovolila v přiloženém receptu. Vanilková jablka s česnekovou ricottou jsem ladila na základě chuťových znalostí vánočního předkrmu sousedního Slovenska. Nemohla jsem si nevzpomenout na báječné křupavé oblátky s jiskřivým česnekem a slaďoučkým medem. Když k nim přidáte ricottu, jablka a vanilku, máte založeno na tak netradiční dezert, na který budete ještě dlouho pamatovat. A uznávám, že ne všem bude ta vzpomínka příjemná. Chuťová kombinace je to nevšední a dovedu si docela dobře představit, jak čtenáře rozdělí na tábor jejích milovníků a odpůrců.

Více jsem se rozepsala v článku. Podtrženo, sečteno, vanilku nakládejte, sekejte, mixujte a pak třeba výsledek toho všeho snažení porcujte na báječné dárky pro labužnické přátele.

The post Vanilka v Apetitu appeared first on Veruska.cz.

Toto číslo je tak nějak blogerek plné. Se mnou jste si zasolili. S Julií prošli vinicemi autentistů a se Šárkou zkoukli bramborovou kuchařku.

Mimochodem teď mám právě rozpitý Bogdanův Řezlík 2009 (na veltlin.cz už jej nenajdete).

Když jsem doma testovala bylinkovou sůl, zkusila jsem nejdřív upéct pekáč plný zeleniny. S tou nikdy nic nezkazíte. A pak jsem vzala na milost brambory. Já totiž tuto škrobovitou zeleninu v kuchyni nepoužívám tolik, jak je na české poměry běžné a když už jsou u nás brambory, tak nejčastěji vařené či (za)pečené.

Jenže teď došlo na DOMÁCÍ HRANOLKY (recept v Apetitu) a stalo se, že z plechu zmizely. Ano, z plechu. Tyto hranolky nesmažíte, ale pečete. Na hranolky si nalijte olej podle vašeho nejlepšího svědomí, osolte a prostě je šupněte do trouby. Jsou neodolatelně chutné, hlavně záhy po vytažení z trouby. Všechny jsem snědla já se svojí dcerou, která brambory – světe div se – nejí. Dost dobrý důvod, proč se hranolky objevily na našem stole ještě několikrát.

Ale nesnažte se je za každou cenu skladovat. Uzavřením do krabičky a umístěním do lednice hranolky navlhnou a v takové podobě už moc nechutnají. Hranolkové pohoštění si raději načasujte tak, abyste je čerstvě upečené mohli rovnou konzumovat.

Stejnou solí jsem si párkrát ochutila chléb s avokádovou pomazánkou a pošírovaným kuřetem.

Dostalo se i na rajčata, papriky a skleničku se solným obsahem bylo nutné doplnit. Nejvíc mi ale stejně chutnala na těch hranolkách. A co víc, letos na Vánoce už mám o labužnickém dárku pro kamarády rozhodnuto.

The post Sůl v Apetitu appeared first on Veruska.cz.

Jsem ujetá přes oranžové plody. Na podzim pravidelně spásám okolní jeřabiny, obírám nejhezčí šípkové keře a ze zahrady do kuchyně tahám po jednom všechny naše dýně hokkaido. Takže jistě chápete, proč jsem si v říjnovém čísle časopisu Apetit pochutnala právě na jeřabinách.

Nenechte je ptákům!

Jestli je tu ještě někdo, kdo považuje jeřabiny za nejedlé, nechť si projde článek v Apetitu. O poživatelnosti oranžových plodů není pochyb a o těch černo jeřabinových ani nemluvě. Aronii jsem v tomto jeřabinovém díle nedala moc šancí. Ovšem pokud máte poblíž právě černou jeřabinu, máte důvod jásat o to víc.

Aronie obsahuje hodně vitamínu P (rutinu) a vitamínu C. Tahle kombinace činí vaše cévy pružnější. Údajně taky harmonizuje činnost štítné žlázy, snižuje vysoký krevní tlak a působí protizánětlivě. Plody navíc nemají žádné vedlejší účinky.

Ale zpět k jeřábu ptačímu tedy červené jeřabině. Jeho plody pomáhají při ledvinových nemocech a také podporují trávení a vylučování žluče.

Ke zpracování jeřabin stejně jako bezinkových plodů nabádá na Moravě známý bylinkář otec Adolf Jiří Pleskač. Já si vzala za úkol vám ukázat, že kromě zavařeniny to jde s jeřabinami v kuchyni i jinak.

Pod maso na pečení

Jistě, v článku lákám na jeřabinovou zavařeninu, o které jsem tu už kdysi psala. Nemohla jsem si pomoct. Zavařeninu totiž velmi ráda v zimě používám pod maso na pečení.

Do pekáče rozprostřu hojnost na kolečka nakrájené cibule a přidám několik lžic zavařeniny – podle toho, jak moc omáčky budu nakonec chtít. Nahoru přijde maso připravené k pečení a tudíž nasolené (vepřové, kuřecí, krůtí je bezkonkurenční). Podliju troškou vody/dobrého bílého vína. Peču. Až dopeču, maso dám stranou, seškrábu výpečky a šťávu se vším všudy propasíruji přes sítko do hrnce. Získám hustou omáčku, kterou buď rovnou podávám nebo zředím vínem/vývarem, nechám přejít varem a pak podávám.

Zavařeninu jsem stihla letos vyrobit doslova před pár dny a zase s drobnou změnou. Místo agaru mi tentokrát posloužil želírovací cukr. Nikoliv ten, co jej dostanete v supermarketu za rohem, nýbrž ten plný jablečného pektinu.

Časem jsem ale přišla i na další jednoduchou přípravu delikátního sosu, který si můžete zkusit jen a pouze v okamžik, když jeřabiny dozrávají. Zavařeninu si udělejte do zásoby na zimu (recept v linku níže). Garantuji, že se bude hodit.

The post Jeřabiny v Apetitu appeared first on Veruska.cz.

Ani jsem se nenadála a už je tu další Apetit, tentokrát bylinkový. Nezdá se vám, že to léto někam rychle uteklo? Ještěže jsem stihla jeho voňavý bylinný kus zakonzervovat do oleje, který se teď budu snažit podsunout i vám.

Na balkóně mi právě zběsile kvete měsíček i levandule a taky zrají rajčátka. Akorát lichořeřišnici se moc nechce, kvete poskrovnu a růst zastavila někde na deseti centimetrech. Asi bude něco špatně, sjíždím teď ekozahradu Jaroslava Svobody a až to u něj bedlivě nastuduji, nechám ten náš balkón totálně zarůst, a nejen balkón. Ale zpět k bylinkám.

Když jsem rozmarýnem infikovala olivový olej, vybrala jsem si jeden darovaný až z Nového Zélandu. Olej jsem kompletně celý zrozmarýnovala viz. recept v Apetitu a vrátila zpět do původní lahvičky. Když jsem jej pak ochutnala, bylo mi líto, že balení obsahuje pouhých 250 ml.

Aby vynikla především bylinková chuť je vhodné k aromatizaci používat právě oleje chuťově neutrální. To bez výhrady splňuje olej panenský řepkový, ale použijete olej olivový, nemám námitek. Jen dbejte na jeho chuťovou delikátnost, ať vám pak v důsledku chuť oleje ty bylinky nepřehluší.

Když budete chtít pro ozdobu pěchovat do oleje snítky bylinek, dejte si pozor, ať žádný kousek z oleje nevykukuje. Já to u rozmarýnu vyřešila ponořenými lístečky bez stonků. V neprůhledné lahvičce stejně stonky moc parády nenadělají a já neprůhlednou nádobu rozhodně preferuji. Olej degraduje světlem a taky teplem. Takže nezapomeňte: do temna a do chladna.

The post Bylinky v Apetitu appeared first on Veruska.cz.

Tak tu máme další číslo, vykecávám v něm o levanduli, ale ne tak moc, jak bych sama chtěla. Proto čtěte tady, co fialového mám ještě na srdci.

Levanduli mám moc ráda. Voněla mi nejdřív jen ve skříni. Pak mě nakopla levandulová bábovička od Kokina a se sušenými květy v mé kuchyni se začaly dít věci.

Na jaře přišla chvíle na LEVANDULOVÉ MÁSLO, co jej v textu taky zmiňuji. Není nad báječný pocit, když si máslo sami ze smetany vyšleháte, propláchnete, uplácáte a osolíte. Můj naprostý máslový favorit je trojkombinace petržel (jedině hladkolistá), pažitka a levandule.
A teď v létě je pro změnu čas na sběr, aby v zimě bylo zase z čeho péct. Květy sbírejte nerozvité a sušte na dobře větraném, suchém místě.

Droga pro děti i pro dospělé

Jenže stejně jako každá bylina, je i levandule droga a podle toho je třeba s ní zacházet. Sem tam hrstka do bábovky neuškodí. Obecně ale byliny není radno užívat pořád a už vůbec ne preventivně. Mohli byste svému tělu přivodit nepříjemnosti a vybudovat rezistenci na obsažené léčivé látky. Takže když pak budete některou bylinu na nemoc potřebovat, prostě vám nepomůže. A že toho bylinky umí vyléčit dost.

Levandule, přírodní sedativum

Působí jako účinný uklidňující prostředek. Uvolňuje křeče při trávení, působí antibioticky, mírně močopudně, stimuluje menstruaci a porod. K tomu všemu zklidňuje nervy. Má ochlazující účinek, studené obklady pomáhají na vyvrtnutý kotník. V aromaterapii můžete používat éterický olej, ale jen krátkodobě.

V mém bylinkovém zásobníku nechybí domácí levandulový olej, který – světe div se – nepoužívám na vaření (i když takový moučník s levandulovým olejem by taky jistě šel). Já jej místo jídla aplikuji na vysušené ruce a nohy nebo a štípance od komárů. Funguje! A k tomu báječně voní.

Ať už pomýšlíte na olej ke kosmetickým či kulinárním účelům, vyrobíte jej následovně…

50 g levandulových květů (já použila sušené) naložíte do 500 ml panenského olivového, slunečnicového nebo řepkového oleje (všechny k dostání třeba v dm drogerii). Recept nemám z vlastní hlavy, ale z knížky Bylinky pro děti a maminky, abych se tu nechlubila cizím peřím. Olej nechte 14 dní stát, pak sceďte a uchovávejte nejlépe v lednici v tmavé skleněné nebo plastové lahvičce – ideální jsou ty od použitých olejíčků, třeba dětských.

Pozor v těhotenství a při nemocech

Dětem levandule pomáhá k lepšímu spánku, takže jim můžete třeba ušít malý levandulový polštářek. A teď je ještě čas na velké pozor. V těhotenství se levandule nemá používat první čtyři měsíce. Také by se NEMĚLA UŽÍVAT SPOLEČNĚ S LÉKY obsahujícími jód nebo železo, při chemoterapii a při nízkém krevním tlaku.

The post Levandule v Apetitu appeared first on Veruska.cz.